Jak jsme se k moři dostali, je popsáno v článku K Jadranu na horském kole a následující řádky jsou vlastně pokračováním odkazovaného příběhu. Už nejsme jen dva ale čtyři, neboť za námi o den později po našem příjezdu, tzn. v neděli ráno, přijeli Sláva s Verčou. Přivezli nám potřebnou výbavu k moři (nafukovací zvířátka, šnorchl, ploutve, ...), kterou se nám nechtělo vláčet s sebou na kole.Sláva dovezl na autě i nosiče na kola, abychom se pak mohli další týden přesouvat po Chorvatsku společně. Dali jsme tedy naše miláčky na auto a vyrazili společně hledat nějaké ubytování na ostrov Krk. Přiznám se, že jsem se musel čas od času podívat z okýnka, zda tam ta kola stále ještě jsou. Na ostrově jsme nejprve prohlédli kemp v Punatu, pak zažili malé fópá v FKK Konobe a odmítli kemp ve Staré Bašce.
Nakonec jsme sehnali ve Staré Bašce pěkný apartmán ve stínu, s terasou, kuchyňkou a dvěma pokoji. Ale co nám to dalo, než jsme celou vesnici obešli a všech se poptali. Konečně jsem mohl být klidnější, že budou kola schovaný.
Každý den jsme se chodili koupat s našima zvířátkama do moře.
Na pláži jsme hráli karty a podivovali se lidem, co můžou jezdit k moři každý rok.
Když jsme se nekoupali a nehráli karty, tak jsme si četli a přemýšleli, kam pojedeme na dovolenou příští rok.
Po večerech anebo přes poledne, kdy byl největší hic, jsme hráli deskovou hru Citadela.
Válení u moře jsme si chtěli něčím zpestřit a tak Sláva vymyslel geniální plán: výstup na Obzovo tzn. nejvyšší horu Krku s přespáním. Mapku Sláva překreslil z informační tabule na kus papíru a mohli jsme vyrazit.
Na cestu jsme vyšli zhruba po sedmé hodině večerní, kdy už slunce tolik nepálilo.
Původně jsme měli v plánu stihnout západ slunce z Obzova. Když jsme sečetli časy z mapy, vyšlo by nám to, ale bohužel jsme šli daleko pomaleji, než jak bylo uvedeno v mapě.
Už za tmy jsme si rozložili spaní, povečeřeli a před usnutím se kochali noční oblohou.
Západ slunka jsme sice nestihli, zato na východ jsme si přivstali a fotili jako diví. Po snídani jsme se vydali vstříc vrcholu, na který jsme předešlého večera už nedošli.
Na Obzovo jsme udělali několik společných fotografií a když už jsme byli panoramat dostatečně nabaženi, pustili jsme se na zpáteční cestu k moři.
Značení se ošem záhy ztratilo a my se motali mezi ostrým kamením, bodláčím, přelézali zídky a spekulovali, kudy to bude nejlepší. Nakonec jsme značku opět potkali, sice až kousek před Starou Baškou, ale přece jen.
Výlet se rozhodně vydařil a příjemně nám zpestřil přímořský povalování ... co to kecám, myslel jsem samozřejmě relaxaci a odpočinek u moře.
Ještě jednou jsme se vykoupali. Pak jsme večer zašli s Ladunkou na večeři, abychom po letech opět okusili nějaké mořské potvory.
A další den ráno nastal čas odjezdu. Sbalili jsme si věci, naložili kola a vyrazili do Ogulinu.
V Ogulinu jsme se na vlakovém nádraží spolu rozloučili a Sláva s Verčou vyrazili vstříc dalším zážitkům do Slovinska do Kamnicko-Savinjských Alp a do Karavanek.
Jelikož byla před námi ještě spousta hodin čekání, vydali jsme se s Ladunkou podívat se k nedalekému jezeru Sabljaki, kde jsme se na pár hodin rozvalili a pozorovali místní žívot.
Večer jsem na nádraží obalil pro jistotu kola a pak už jsme jen čekali a čekali ... až jsme se konečně dočkali. Nasedli do rychlíku Jadran a odfrčeli do České Třebové. Odsud nás čekalo posledních 40km šlapání na kole během této dovolené, abychom se dostali domů.
A toto už je definitivní konec vyprávění o našem bláznivém výletě :-)
| Komentářů |
|