Ve čtvrtek ráno den před státním svátkem a víkendem, na který hlásí krásné počasí, dorazil nosič na kolo a brašny, co jsem měl už nějaký čas objednaný. Z původního plánu jet do Alp sešlo kvůli stále velkému množství sněhu a z náhradního plánu Beskydy také sešlo, protože Majkloj vypadlo opět rameno z kloubu. Takže jsem si naplánoval výlet do Rychlebských hor na kole, ale bylo to podmíněno právě tím nosičem a brašnama, které jsem měl v plánu poprvé použít až další víkend společně s Ladunkou. Nosič jsem hned namontoval na kolo a večer po návratu z lezení sbalil věci do brašen a ty nasadil na kolo.
1.5.
Ráno se mi nechtělo moc vstávat, takže vyrážím na cestu z Dobrušky až o půl desáté. Je opravdu krásně, přesně jak slibovala předpověď. Doufám, že to vydrží až do neděle, pomyslím si. Kolo se mi zdá až nepřirozeně těžký, ale pomalu si zvykám.
Během prvních kilometrů předjíždím prvního cyklistu a záhy cestou do Pekla i dvě auta během jízdy z kopce. Takhle by to nešlo! S tímto přístupem bych se daleko nedostal, říkám si. A tak zvolním tempo a pokračuji dál z Pekla vzhůru do České Čermné. Odtud pak sjedu do Polska, kde zadem objedu Kudowa-Zdrój a po vedlejších silničkách pokračuju směrem na Duszniki-Zdrój. Cestou v klidu poobědvám a konečně si i trochu odpočinu. Je to docela rozdíl jet do kopce s maximálně odlehčeným kolem anebo si táhnout domeček zavěšenej nad zadním kolem.
No nic popojedu dál. Až do Duszniki-Zdrój nedojedu, protože odbočím doleva, abych se vyhnul civilizovanějšímu koutu a vezmu to přes Zlotno do Szcytna odkud údolím podél řeky Bystrzyca Dusznicka dojedu do Polanica-Zdrój. Zde je strašně moc lidí a aut, vypadá to jako by tu něco slavili nebo že by byly nějaký trhy? Rychle projedu městem, abych už byl zase na vedlejší silnici tentokrát vedoucí do Klodzka. Konečně mám víc klidu.
Netrvá to ale dlouho a jsem v Klodzku. Odtud se vymotám vcelku rychle, abych nemusel po hlavní silnici vezmu to podle mapy polní cestou, vyklube se z toho ale vojenský prostor. Klodzko a jeho okolí totiž nemám už na žádné cyklomapě a tak jedu podle cáru papíru na který sem si večer vytiskl mapu z mapy.cz. Naštěstí po mě nikdo nestřílí a já testuju co vydrží nosič a brašny v terénu pro tanky.
Úspěšně dorazím do Jaszkowa Dolna. Pomalu si začínám uvědomovat přicházející únavu. Chci se zastavit na nějakém pěkném místě bez lidí ale bohužel je vesnice nekonečná a poté co se přeleje do Jaszkowa Gorna zastavuju u první autobusové čekárny a vybalím svačinu. Najím se a pak ještě chvíli odpočívám.
Nedá se nic dělat musím zase popojet, abych se ještě za světla dostal zpět do Čech. Cesta se zase začíná ubírat do kopce a já zastavuju co chvíli. V Drozskowě odbočím na modrou cyklostezku vedoucí do Śnieźnického parku.
Z modré odbočím na zelenou s po krátkém sjezdu se dostávám na žlutou vedoucí po vrstevnici až k silnici. Po ní sjedu do Zloty Stok, kde zase lehce posvačím. Cítím, že jsem zase nabral trochu sil. Zřejmě na mě pozitivně působí blízkost hranice do Čech. Nenechám přeci novou sílu jen tak vyprchat a tak jedu dál až do Bílé Vody.
U posledního domu poprosím lidi o vodu a ochotně mi vyhoví. Kousek od vesnicí se definitivně utábořím. Během večeře ještě nasácám poslední teplo ze zapadajícího slunce a pak rychle do spacáku. V noci štěká jeden srnec přes druhého až se mi o nich i zdá.
2.5.
K ránu mě vzbudí brutální kosa. Nechce se mi ale vylejzat ven, hrabat se v brašnách a hledat oblečení, tak to nakonec zaspím. Jen co vyjde sluníčko přesunu se kousek vedle, kam svítí a ještě si hodinku poležím, abych se zahřál. Leželo by se tu na sluníčku krásně, celý den by se to dalo vydržet, ale já se potřebuju zase o kousek posunout blíž k domovu. Posnídám, sbalím si věci a vyrážím vstříc dalšímu úseku cesty.
Čeká mě dlouhá cesta terénem a hned v úvodu pociťuju, že s brašnama je rozdíl mezi jízdou po silnicí a terénem propastný. Když sleduju, jak pomalu mi ubíhají kilometry, začínám být na pochybách, zda stihnu projet vše, co jsem si naplánoval. Je tu ale krásně a Rychlebské hory chci projet celé tak, jak jsem měl v plánu, ať to stojí, co to stojí.
Jedu po cyklotrase 6044 a na křižovatce pod Liščí skálou odbočím na zkratku 6222, jinak bych se dostal dolů do Javorníku a musel záhy stoupat zpět k hřebeni. Navíc v Javorníku už jsem před lety byl a teď bych radši poznával další mně neznámé kouty těchto krásných hor.
Většinu cesty se jede lesem, ale občas se dostávám na mýtinu, odkud je krásně vidět ráz okolní krajiny, která je navíc v tuto jarní dobu zalita kontrastem, jenž tvoří tmavé jehličnany v kombinaci se světle zelenou svých bratrů listnáčů doplněné bíle rozkvetlými ovocnými stromy a nad tím vším jasně modrá obloha. Ještě že mi to dnes moc nejede a mám čas to všechno hltat plnými doušky :-)
Před Hřebenem se opět vracím na cyklotrasu 6044. V Hraničkách se rozložím do trávy a konečně v klidu poobědvám. Není ti dnes první zastávka. Terénem mě to s tím nákladem prostě nejede. Zde po dlouhé době potkávám víc než jednoho člověka na několik kilometrů.
Dál jedu stále po 6044, která se stále vlní harou a zase dolu. Ve chvíli, kdy si říkám, že mi to dělá naschvál překvapí mě makadamem, který bohužel vede skoro až pod Smrk. Bez brašen bych si to užíval o něco víc. Ještě že jsem nedal na rady a nechal si alespoň 2,1" pláště. Se slickama, co se k cyklobrašnám nosí, by byla jízda touto nadílkou daleko horší. Konečně se ochlazuje, ne snad že by se horšilo počasí, ale já konečně stoupám k tisícimetrové hranici. Z cyklotrasy, který mě doprovázela skoro přes celé Rychlebské hory sjíždím na žlutou turistickou a posledními zbytky sněhu se prodírám k vrcholu Smrku. Konečně jsem tady!
Dost tu fouká. V rychlosti prohlédnu mapu a po zelené turistické sjíždím na rozcestí u Císařské lovecké chaty. Závěrečná pasáž sjezdu nebyla špatná. Z rozcestí pokračuju po červené, kde mě do kopce předjelo i malý dítě, na Paprsek. Konečně si užívám zasloužený odpočinek a pořádnou porci teplýho a dobrýho jídla. K tomu si dám dvě píva a o dalším postupu mám jasno. Původně jsem chtěl ještě objíždět po "vrstevnici" Králický Sněžník, ale to odsouvám na příště a místo toho sjíždím do Starého Města a dál pokračuju směrem na Hanušovice.
Po dlouhém klesání dole v údolí odbočím na Králíky. Cesta je sice mírně do kopce, ale kupodivu jedu svižným tempem a nijak mi to nevadí. Ten asfalt dělá ale divy. Nebo že by zapůsobila energická bomba ve formě dvou piv? Z Králik to vezmu po cyklostezce do Červené Vody. Měl jsem v plánu přespat pod Bukovou horou, ale když oni dělaj u Špičáků tak dobrýho smažáka.
Vyjedu tedy do Červenovodského sedla, kde se pořádně obleču, neboť už zapadá slunce, nasadím světlo a blikačku a sjedu přes Čenkovice až do Bystřece. Smažák byl opět opravdu výtečnej.
3.5.
Dopoledne pokecám s kamarády a pak se ještě nakonec stavím u ségry podívat se na neteř. Nakonec zůstávám na oběd. Domluvím se ještě s Pavlem, že ho vyzvednu ve dvě v Mistrovicích a že pak pojede kousek se mnou. Dlouho jsme se neviděli, tak alespoň pokecáme. Dnes mě bolí koleno, tak mi ani nevadí, že už mě čeká jen vcelku přímá a skoro o polovinu kratší cesta.
Ve dvě vyzvedám Pavla v Mistrovicích a pokračujeme už spolu směrem na Letohrad. Odtud jedeme "zadem" do Žambereckého parku (jmenuje se to tak vůbec?)
Ze Žamberka se vydáme přes Polsko do Kameničné. Tady si musím sednout a dát kolenu odpočinek. Při té přiležitosti svačíme a kocháme se výhledem. Pavloj se mezitím vypustí přední kolo.
Teď nás čeká sjezd do Slatiny nad Zdobnicí dál do Javornice, kde je to opět skoro pořád z kopce, až na konci je výjezd do Jaroslavi, kde přejedeme hlavní silnici a po nově vybudované cyklo-dálnici sjedeme do Panské Habrové.
Pavel se mnou jede ještě po Lukavici nad Kvasinskou automobilku, kde naposled posvačíme, poklábosíme a nakonec se rozloučíme a každý z nás se vydá na jinou stranu. Pavel jede na Rychnov nad Kněžnou a já pokračuju do Solnice a odtud polními cestami do Dobrušky.
Byl to krásný výlet a už se těším na ještě delší výlety s brašnama na kole. Škoda jen, že mě začalo bolet koleno.
| Komentářů |
|