| Pytel na Bernině |
|
|
| Napsal cgrim | |||||||
| 07.09.2009 | |||||||
|
Do vesničky Pontresina přijíždíme už za tmy. Kluky bolí hlava z divoké jízdy serpentinama, proto se už nevydáváme nikam na cestu, jak bylo původně v plánu, ale rozkládáme spaní přímo na parkovišti.
Ráno nikam nespěcháme a nejprve počkáme na sluníčko, aby nám rozpustilo námrazu a usušilo věci od rosy. Postupně sbalíme věci (spaní, jídlo, lezecký vybavení) a vyrážíme vzhůru k chatě Tschierva.
Cestou potkáváme spoustu turistů. Většina z nich jde pouze k hotelu Roseg. Ti, co se po protějším břehu vezou koňským povozem, se tvářídost znuděně.
Ondra je ještě mladej a tak si to i bez hůlek štráduje kus před náma svižným tempem. Kozl a já jsme už postarší a tak využíváme téměř všech laviček ke kochání se krásnýmy výhledy do krajiny a na ledovec a vůbec nám nevadí, že si u toho lehce odpočineme.
Počasí je přímo luxusní a výhledy na zaledněné vrcholky kolem nás jsou okouzlující.
Před chatou si uvaříme gulášek s rýží a u toho se kocháme výhledem na Biancograt. Na chatě zjišťujeme, že se má od středy (je pondělí) zkazit počasí. Měníme proto původní plán a místo aklimatizačního výstupu na Piz Morteratsch půjdeme přímo na Piz Bernina. Večer se jdu ještě sám podívat na cestu, kterou máme další den za tmy jít.
Ráno vstáváme ve 3 hodiny. Po rychlé snídani vyrážíme za svitu čelovek vzhůru k sedlu Fuorcla Prievlusa. Sice jsme vyšli mezi prvními, ale díky batohům zhruba dvakrát větším a těžším, než mají ostatní, jsme u nástupu na ledovec mezi posledními.
Ledovce jsme si moc neužili a už stoupáme ferátkou do sedla, kam přicházíme jako definitivně poslední. Zde nás přivítají překrásná panoramata. Sedět a kochat by se tu dalo ještě dlouho, nás ale tlačí čas, proto se navazuju na lano a tahám první délku, pak druhou a třetí, ... až na konec. Jistíme se po jednom, což je ve třech dost zdlouhavé a tak se k dalšímu ledovci dostáváme na můj vkus už docela pozdě.
Výhled na Bianco Grat je fascinující. Zato pohled na strmost ledovce, po kterým mám jít dál, mě děsí. V tuto chvíli si to s klukama prohodíme a pro změnu mám strach já. V mačkách nemám rozhodně jistý krok. Podejít sklaní zub bylo horší než zlý sen - příště jdu radši po skále.
První třetina hřebínku docela jde a pomalu postupujeme vzhůru, pak se ale dostáváme do tvrdýho ledu a pro jistotu začínáme zavrtávat šrouby a jistit se. Opět se zásadně zpomaluje náš postup vzhůru. Psychiku vylepšují výhledy do okolí, které jsou naprosto grandiózní.
Jsme odhadem ve dvou třetinách a konečně se zase dostáváme do snazších míst. Kozel mezitím odběhl napřed a já dobírám Ondru. Ten ovšem přichází s tím, že už dál nejde a dolů sejít to taky nejde. Chvíli na sebe s Kozlem křičíme, co s tím, samotnýmu se mi nepodařilo Ondru vyhecovat k dalšímu postupu a tak volá pomoc.
Po zhruba hodině a půl čekání přiletí helikoptéra. Je kolem čtvrtý odpoledne a my jsme promrzlí na kost. Další postup vzdávám i já s Kozlem a tak nás po jednom snáší helikoptéra zpět k chatě Tschierva. Tak dlouho jsme dřeli, než jsme se dostali tak vysoko, a dole jsme za minutku. Nadšení z prvního letu mixérem postupně vystřídá zklamání z nedokončeného výstupu, ale pořád je to lepší než kdybychom se měli domů vracet bez někoho z nás.
Sestoupíme o kousek níž a usínáme pod širákem vedle "kozího chlívku". Během noci se pak přesouváme dovnitř, protože se rozpršelo. Další den je škaredě a ve chvíli, kdy přicházíme k autu, se spustí silný slejvák - ideální čas odjet domů.
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||
V neděli kolem oběda vyrážíme ve složení Kozlík, Ondra a já do Švýcarska s ambiciózním plánem vylézt na vrchol Piz Bernina po hřebeni Biancograt. Cesta utekla rychle a vcelku v pohodě, když nepočítám rozbitý přední sklo ...
-- parada, ten