Jak jsme se k moři dostali, je popsáno v článku K Jadranu na horském kole a následující řádky jsou vlastně pokračováním odkazovaného příběhu. Už nejsme jen dva ale čtyři, neboť za námi o den později po našem příjezdu, tzn. v neděli ráno, přijeli Sláva s Verčou. Přivezli nám potřebnou výbavu k moři (nafukovací zvířátka, šnorchl, ploutve, ...), kterou se nám nechtělo vláčet s sebou na kole.

Sláva dovezl na autě i nosiče na kola, abychom se pak mohli další týden přesouvat po Chorvatsku společně. Dali jsme tedy naše miláčky na auto a vyrazili společně hledat nějaké ubytování na ostrov Krk. Přiznám se, že jsem se musel čas od času podívat z okýnka, zda tam ta kola stále ještě jsou. Na ostrově jsme nejprve prohlédli kemp v Punatu, pak zažili malé fópá v FKK Konobe a odmítli kemp ve Staré Bašce.

Nakonec jsme sehnali ve Staré Bašce pěkný apartmán ve stínu, s terasou, kuchyňkou a dvěma pokoji. Ale co nám to dalo, než jsme celou vesnici obešli a všech se poptali. Konečně jsem mohl být klidnější, že budou kola schovaný.

Každý den jsme se chodili koupat s našima zvířátkama do moře.

Na pláži jsme hráli karty a podivovali se lidem, co můžou jezdit k moři každý rok.

Když jsme se nekoupali a nehráli karty, tak jsme si četli a přemýšleli, kam pojedeme na dovolenou příští rok.

Po večerech anebo přes poledne, kdy byl největší hic, jsme hráli deskovou hru Citadela.