6. den

V noci nás chvílemi strašily blesky v dálce, ale jak tiše přišly tak i tiše odešly a nepršelo. Zase nás čekaj tropy a k tomu kopečky - jsme přeci ve Slovinsku. Hned z kraje po snídani musíme vystoupat na první z nich.

Při plánování jsem se obával špatnýho povrchu, ale po vyschlé hliněné cestě se jelo krásně a navíc celou cestu lesem tudíž v příjemném stínu. Nahoře chvíli posedíme a během toho vyřídíme SMSky, neboť dole, v místě, kde jsme spali, nebyl signál.

Poté sjedeme dolů do Slovenj Gradec, který rychle profrčíme a zpomalíme až v dalším dokopci, kde až nahoru vede asfalt. To mě překvapilo, neboť podle mapy by to měla být opět klasická Slovinská hliněná cesta. Ta nás čeká až cestou dolů. Ještě před sjezdem si ale sníme hruštičky a spolu s nimi vychutnáváme krásu okolní krajiny.

Dole zastavujeme u potoka a konečně máme příležitost se omýt úplně celý. Tohle vlastně teprve druhé mytí ale první, kde si opláchneme víc než obličej a nohy. A pak mi bude někdo vykládat, že se musím mejt každý den, to si určitě vymyslely vodárenský společnosti, aby měly větší tržby :-)

Po příjemném osvěžení sjíždíme stále z kopce až do městečka Šoštanj, kde zastavujeme na oběd. Chvíli nám trvá, než najdeme nějaký podnik, kde se vaří. Dáváme si pizzu a jelikož ji po Ladunce dojídám je mi opět těžko.

Dnes nám cesta moc neubíhá. Posouváme se vždy po pár kilometrech, ale nám to nevadí, protože jsme si stejně už dávno chtěli dát odpočinkovější den. V Mozirje si koupíme meloun a za městem si ve stínu stromu dopřáváme další delší odpočinek, tentokrát zpříjemněný konzumací vychlazeného melounu. Pak jsme se zase maličko utrhli a do další zastávky ujeli místo několika jednotek hned několik desítek kilometrů

Za Gornji Grad se začíná cesta lehce zvedat. A stále se zvedá a zvedá a nebere to konce. Tuším průšvih. Jedeme sice dobře ale úplně mi z hlavy vypadlo, že je tu celkově druhý nejvyšší kopec naší cesty a já tak na to včas Ladunku neupozornil. "Chudák holka, má to se mnou těžký", říkám si. Od začátku cesty ji upozorňuji na každou maličkost, aby na to byla připravená, a tohle vysoko položený sedlo se mi úplně vykouří z hlavy, to snad není ani možný.

Ladunka ale nakonec vyjede až do sedla Črnivec 902m.n.m, neusmívá se na mě sice, ale už je to dobrý. Rychle se stmívá, proto se tu dlouho nezdržujeme, sjíždíme dolů a hledáme místo na přespání. Takové nacházíme hned u silnice za potokem v jedné ze serpentin.