3. den

Po klidné noci s oblouhou plnou hvězd se budíme do zamračeného dne. Posnídáme, s balíme věci a rychle vyrážíme vpřed, abychom stihli alespoň projet Vídeň, než začne pršet. Při plánování cesty jsem se rozhodl projet Vídeň podél Dunaje - přišlo mi to jako nejrychlejší a nejsnazší varianta. Proto dnes nejprve míříme do Bisambergu, kde se napojíme na cyklotrasu, která vede právě podél Dunaje.

K břehu  řeky se nám podaří dojet vcelku snadno a rychle. Dál už pokračujeme po cyklostezce, která je i takhle ve všední den dopoledne plná dalších cyklistů a bruslařů. Před Vídní najedeme na ostrov a celou Vídeň pak projíždíme právě tudy až nejdál, co to jde. Během jízdy nám občas lehce sprchne.

Vídeň opouštíme přes Schwechat směrem na Himberg, kde si dáváme k obědu pořádný Wiener Schnitzel s pivem. Ladunka tak velký řizek ovšem nesní, proto ho dojídám já. Další desítky kilometrů je mi solidně těžko z přejedení.

Za Himebergem jsem měl naplánováno jet přímo po polní cestě do Münchendorfu a teď s radostí zjišťuju, že tudy dokonce vede i Jantarová stezka. Díky této náhodě se vyhýbáme všem silnicím a až do Wiener Neustadt jedeme právě po této stezce, což je pro nás příjemná změna.

Ve Wiener Neustadt máme první zastávku v obchoďáku, abychom dokoupili pečivo, pití, ovoce a něco sladkýho na přilepšenou (tuším, že to byla velká čokoláda Milka v akční slevě :-)). S cyklostezkou EuroVelo 9 se loučíme a dál pokračujeme po silnici číslo 54. Není to nic příjemného a bohužel nás po ní čeká pořádný kus cesty.

Ladunka je už hodně unavená, ale stále se nám nedaří najít vhodné místo ke spaní. Buď jsou kolem silnice jen prudké stráně nebo baráky. Až u Olbersdorfu zastavujeme u řeky na místě, kde nás snad nebude nikdo rušit. Rozložíme spaní a zjišťujeme, že největším narušitelem budou slimáci. Obloha postupně zčernala, proto radši stavíme přístřešek.