5. den

Už ráno je pořádný teplo a přicházíme tak hned na začátku dne o iluze o chladnějším počasí. Dnes bychom konečně měli dojet do Slovinska, ale hraniční přechod má 650m.n.m., takže jsme náležitě motivováni a hurá dál.

Ještě jsme toho moc neujeli a dostávám další žihadlo za jízdy. Tentokrát to byla pro změnu vosa. Díky jí ovšem za to, neboť jsem si alespoň ve stínu nad mapou všiml, že jsme příliš brzo odbočili a nebýt vosy, přišli bychom na to asi až hodně pozdě. Nemusíme se teď alespoň tak daleko vracet - jen pár kilometrů.

Voda z našich plesnivých cyklo-lahví už nám vůbec nechutná, navíc je za chvíli po naplnění teplá. Den ode dne tak zastavujeme čím dál tím častěji u obchodu a kupujeme chlazený pití. Občas se s námi chce dát někdo do řeči a zajímá se o to kam a odkud jedeme, ale moc si spolu nepopovídáme, protože oni nerozumí ani česky ani anglicky a my zase neumíme německy.

U jezera Wundschuh Teich si dáváme delší pauzu ve stínu stromu. To vedro je ubíjející. Na oběd se tentokrát zastavujeme až kolem třetí hodiny a opět je vynikající. Ještě chvíli posedíme u dalšího píva a pak zase hurá do sedla našich milovaných kol. Dnes mám první defekt - píchnuté zadní kolo. Oprava je snadná. Před výjezdem na Radlpass ještě promažu řetězy, které se nám začínají ozývat.

Výjezd do Radlpass jsem nečekal tak brutální. Není to tak vysoko, ale silnice je až neskutečně prudká a přítomnost serpentin mi přijde skoro zbytečná. Když už je to tak prudký, tak to mohli zrovna nechat na přímo :-) Ladunka hodnotí výjezd jako horší než na ten včerejší o 300m vyšší kopec.

Ze sedla sjedeme do městečka Dobrava, kde nakoupíme ovoce, pití a vynikající sýr. Je znát, že už nejsme v Rakousku. Silnice už nejsou tak kvalitní a řidiči už nejsou tak ohleduplní vůči cyklistům, ale pořád je to mnohem lepší než u nás v ČR.

Jedeme podél řeky Drava, která mě překvapí svým mohutným tokem. Nakonec ji přejedeme, abychom se dostali do Trbonje a dál do pohoří Pohorje. Kousek za obcí Trbonje nacházíme pěkné místečko k přespání.