4. den

Ráno zjišťujeme, že slimáci, tak jak jsme se večer obávali, byli opravdu ti největší narušitelé našeho soukromí. Nalezli nám snad úplně všude a zanechali za sebou své slizké stopy. Dnes nás čeká výjezd na nejvyšší kopec celého našeho výletu, proto zbytečně neotálíme a vyrážíme, dokud slunce ještě tolik nepálí.

V Aspang-Markt ještě zastavujeme u obchoďáku pro mlíko a nějaké ovoce. Dál už nás čeká zdlouhavé stoupání a spousta serpentin až do Mönichkirchen, odkud už by to mělo být zase z kopce. Nahoře nás přivítají překrásná panoramata. Chvíli zde posedíme a dojíme čokoládu ze včerejška.

Sjezdu si bohužel díky silnému větru moc neužíváme. I z prudkého kopce musíme šlapat, aby to jelo. Následuje nekonečný usek zvlněné krajiny - chvíli stoupání chvíli klesání, kde opět solidně fouká.

Dnes jedu stále v čele a snažím se prorážet Ladunce vzduch, aby to měla snazší, neboť je unavená po včerejšku a dnešním výjezdu do cca 910m nad mořem. Naráží do mě za jízdy nejen vítr ale i včela a nechává mí svůj jed z žihadla od cesty. Sjíždíme proto ze silnice číslo 54 k hospůdce v Neustift an der Lafnitz na oběd a můžu se tak na chvíli uklidit do stínu.

Rakušani v místech cizinci málo navštěvovaných angličtinou moc nevládnou, tak si pro jistotu opět dáváme Schnitzel a opět je vynikající.

 Po obědě opět vyrážíme na další cestu větrnou výhní. Zastavujeme čím dál častěji ve stínu, abychom si od sluníčka alespoň trochu odpočali.

V Gleisdorfu konečně opouštíme hlavní silnici číslo 54 a míříme vzhůru do kopečka směrem na Marienhof. Kousek za vesnicí si v lese najdeme místo na spaní. Zdá se, že tentokrát budeme mít konečně klid od komárů, slimáků a podobné havěti.