Z online zpravodajství, za které mimochodem moc děkuji Majklovi, je jasné, že jsme se nakonec opravdu k moři na těch našich horských kolech dostali. V tomto článečku se nejprve pokusím zachytit ve zkratce, jak probíhalo plánování a poté doplním další informace a události z cesty, o kterých se v předchozím článku nepsalo a k tomu budou samozřejmě patřit i fotografie a výškové profily jednotlivých etap.

Jak jsme vlastně přišli na to podniknout takový výlet? Původně jsme chtěli jet tento rok do Norska s kolama na tři týdny. Ale Ladunka jednoho dne přišla z práce s tím, že nedostala tolik dovolené v jednom kuse. Ten večer jsme nemohli oba usnout, jak jsme si lámali hlavy nad vymýšlením náhradního plánu. Až mě napadlo, což takhle jet k moři na kole? Nečekal jsem, že bude Ladunka souhlasit, byl to spíš jen bláznivý nápad, ale ji se to taky líbilo. Hned další den ráno jsme začali s plánováním.

Nejdůležitější bylo vymyslet trasu, kudy by se dalo jet. Nejprve jsme zkoušeli sehnat informace, kudy vede Jantarová stezka po Rakousku a Slovinsku, ale bohužel jsme k tomu nesehnali podrobnější mapy. Nakonec jsem se rozhodl, že zkusím celou trasu navrhnout sám. Důležité bylo vyhnout se frekventovaným silnicím a velkým městům. Pro návrh trasy jsem použil stránky http://www.runstoppable.com , kde mi to dokonce po naklikání trasy zobrazilo i výškový profil.

Po České republice to bylo snadné. Do Brna jsem od nás na kole už několikrát jel a měl jsem tak v záloze hned několik variant. Z Brna k hranicím vede právě Jantarová stezka, kterou jsem v plánu ještě maličko optimalizoval. Navíc právě u nás máme podle mého názoru nejlepší mapové servery, kde si můžu zobrazit různé vrstvy (s cyklo nebo turistickým značením a další). Až k Vídni mi proto pomáhal Cykloserver.cz . Zbytek jsem vybíral už pouze podle Google Maps s výjimkou Slovinska, kde mi ještě pro některé úseky pomohly papírové mapy od vydavatelství Geodetski Zavod Slovenie.

Další důležitou věcí, kterou bylo nutné připravit předem je vybavení. Neměli jsme totiž do té doby žádné cyklo-brašny, k tomu nosiče a navíc ani žádné zkušenosti s nimi. Objednal jsem proto nejprve na zkoušku dvě nepromokavé brašny od Sport Arsenal a jeden nosič. Během prvního prodlouženého květnového víkendu jsem tak mohl vyrazit na první testovací výlet s brašnama na kole. Brašny i nosič se osvědčily a navíc se mi to moc zalíbilo, proto objednávám to samé ještě jednou pro Ladunku. Díky tomu jsme v červnu otestovali vybavení na dalším výletě společně.

Ještě jsem zvažoval, zda použít slabší pláště. Dokonce jsem si je i objednal, ale už jsme si je nestihli vyzkoušet, proto jsme zůstali u osvědčených rozměrů 26x1,9". Stan jsme také nechali doma a místo něj vzali každý jedno pončo, přičemž z mého většího (Jurek) lze postavit nouzový přístřešek.

Poznámka: trasy na zde uvedených mapách jsou z období plánování. Dařilo se nám jich až na drobné výjimky držet, ale díky značné odchylce ve vzdálenostech mezi Google Maps a realitou se nám to nakonec rozpadlo na 8 etap (z původních 7).