Ve čtvrtek ráno den před státním svátkem a víkendem, na který hlásí krásné počasí, dorazil nosič na kolo a brašny, co jsem měl už nějaký čas objednaný. Z původního plánu jet do Alp sešlo kvůli stále velkému množství sněhu a z náhradního plánu Beskydy také sešlo, protože Majkloj vypadlo opět rameno z kloubu. Takže jsem si naplánoval výlet do Rychlebských hor na kole, ale bylo to podmíněno právě tím nosičem a brašnama, které jsem měl v plánu poprvé použít až další víkend společně s Ladunkou. Nosič jsem hned namontoval na kolo a večer po návratu z lezení sbalil věci do brašen a ty nasadil na kolo.

1.5.

Ráno se mi nechtělo moc vstávat, takže vyrážím na cestu z Dobrušky až o půl desáté. Je opravdu krásně, přesně jak slibovala předpověď. Doufám, že to vydrží až do neděle, pomyslím si. Kolo se mi zdá až nepřirozeně těžký, ale pomalu si zvykám.

Během prvních kilometrů předjíždím prvního cyklistu a záhy cestou do Pekla i dvě auta během jízdy z kopce. Takhle by to nešlo! S tímto přístupem bych se daleko nedostal, říkám si. A tak zvolním tempo a pokračuji dál z Pekla vzhůru do České Čermné. Odtud pak sjedu do Polska, kde zadem objedu Kudowa-Zdrój a po vedlejších silničkách pokračuju směrem na Duszniki-Zdrój. Cestou v klidu poobědvám a konečně si i trochu odpočinu. Je to docela rozdíl jet do kopce s maximálně odlehčeným kolem anebo si táhnout domeček zavěšenej nad zadním kolem.

No nic popojedu dál. Až do Duszniki-Zdrój nedojedu, protože odbočím doleva, abych se vyhnul civilizovanějšímu koutu a vezmu to přes Zlotno do Szcytna odkud údolím podél řeky Bystrzyca Dusznicka dojedu do Polanica-Zdrój. Zde je strašně moc lidí a aut, vypadá to jako by tu něco slavili nebo že by byly nějaký trhy? Rychle projedu městem, abych už byl zase na vedlejší silnici tentokrát vedoucí do Klodzka. Konečně mám víc klidu.

Netrvá to ale dlouho a jsem v Klodzku. Odtud se vymotám vcelku rychle, abych nemusel po hlavní silnici vezmu to podle mapy polní cestou, vyklube se z toho ale vojenský prostor. Klodzko a jeho okolí totiž nemám už na žádné cyklomapě a tak jedu podle cáru papíru na který sem si večer vytiskl mapu z mapy.cz. Naštěstí po mě nikdo nestřílí a já testuju co vydrží nosič a brašny v terénu pro tanky.

Úspěšně dorazím do Jaszkowa Dolna. Pomalu si začínám uvědomovat přicházející únavu. Chci se zastavit na nějakém pěkném místě bez lidí ale bohužel je vesnice nekonečná a poté co se přeleje do Jaszkowa Gorna zastavuju u první autobusové čekárny a vybalím svačinu. Najím se a pak ještě chvíli odpočívám.

Nedá se nic dělat musím zase popojet, abych se ještě za světla dostal zpět do Čech. Cesta se zase začíná ubírat do kopce a já zastavuju co chvíli. V Drozskowě odbočím na modrou cyklostezku vedoucí do Śnieźnického parku.

Z modré odbočím na zelenou s po krátkém sjezdu se dostávám na žlutou vedoucí po vrstevnici až k silnici. Po ní sjedu do Zloty Stok, kde zase lehce posvačím. Cítím, že jsem zase nabral trochu sil. Zřejmě na mě pozitivně působí blízkost hranice do Čech. Nenechám přeci novou sílu jen tak vyprchat a tak jedu dál až do Bílé Vody.

U posledního domu poprosím lidi o vodu a ochotně mi vyhoví.  Kousek od vesnicí se definitivně utábořím. Během večeře ještě nasácám poslední teplo ze zapadajícího slunce a pak rychle do spacáku. V noci štěká jeden srnec přes druhého až se mi o nich i zdá.