(c)grimovy osobní stránky - Králický Sněžník na skialpech

Králický Sněžník na skialpech

Napsal cgrim

05.01.2009

Chtěl jsem trochu potrénovat chůzi a manipulaci s pásy, než vyrazím do vyšších hor, abych pak kamarády tolik nezdržoval. Rozhodl jsem se proto, že podniknu víkendový přechod Králického Sněžníku. Na sobotu hlásí hezký počasí a silný mraz, tak to zároveň skombinuju i s testem, zda přežiju bivak. V neděli už má být naopak zataženo s chumelením. Nevadí výhledy z Králičáku už bych měl mít v tu dobu za sebou a z hřebene dolů se přeci dostanu i za snížené viditelnosti.

V sobotu ráno přijíždím do Horní Moravy a teploměr ukazuje -16°C. Nazuju se do skeletů, lyže připnu na batoh a vyrážím k cestě, která je za lepších sněhových podmínek udržována pro běžkaře. Dnes jsem rád, že je tam alespoň slabý sněhový poprašek, díky kterému můžu alespoň stoupat na pásech. Běžkař už by ale zaplakal nad stavem skluznice již po chvilce jízdy. S nastoupanými metry se sněhová situace lehce zlepšuje.

Běžkařská trasa a výhledy z ní

Z běžkařské trasy přejdu na modře značenou turistickou cestu, po které se dostávám k hranicím s Polskem, kde odbočím na polskou zelenou turistickou značku, která vede podél státních hranic. Už se těším, až budu na Klepáči a budu moci obdivovat první pořádné výhledy. Svítí sluníčko, obloha je čistá a všude okolo jsou ojíněné stromy. Na Klepáči chvíli fotím, ale strašně tu profukuje a ve chvilce mam prsty promrzlý na kost. Místo oběda, který jsem si na tento kopec také plánoval, slupnu rychle akorát sušenku a rychle pryč.

Výhled při cestě na Klepáč

Když vylezu na Puchaz, zastíní slunce rychle a nízko letící mraky. Zima je ještě větší a tak není z oběda zase nic. Rychle sundám pásy a hybaj pryč. Sjezdík k rozcestníku je sice krátký ale příjemný. Konečně je totiž nějaký, když se dívám do mapy, je mi jasné, že během celé cesty si jich mnoho neužiju.

Výhled z Klepáče

Postupně dojdu až na Malý Sněžník. Mezi mnou a sluncem se sice stále honí mraky, fučí silný a zmrzlý vítr, ale já už mám takový hlad, že to nechci dál odkládat. Slupnu tedy v rychlosti dvě housky s loveckým salámem. Poté sundám pásy z lyží a sjedu do sedla pod Králický Sněžník, kde je musím opět nandat. Odbočím z polské zelené a vezmu to zkratkou na českou červenou turistickou značku, po které se vyšplhám na vrchol Králického Sněžníku.

Výhled ze stoupání na vrchol Kralického Sněžníku

Konečně jsou mraky pryč a mně se naskýtá krásný výhled východním směrem na Jeseníky s bílou čepičkou Pradědu a západním směrem na Krkonoše také s bílou čepicí pro změnu Sněžky. Na jihu i na severu lze v dálce pozorovat silnou vrstvu inverze. Na dlouhé kochání tu ovšem pro dnešek nepanují ideální podmínky, silný mráz umocňuje ještě silnější a mrazivější vítr. Jsem rád, že jsem s obědem nečekal až sem. Sundám pásy a rychle sjíždím podél Slůněte až do Stříbrnického sedla.

Výhled z vrcholu Kralického Sněžníku

Zase nasadím pásy na lyže a na rozcestí odbočím a následuji modrou turistickou značku na další hřebínek Králického masívu tzv. Mokrý hřbet. Na kopečku Stříbrnická jsem za chvilku. Stále se do mě opírá silný vítr a se zapadajícím sluncem mráz ještě přituhuje. Napadá mě, zda je to dobrý nápad, zkoušet první bivak v těchto podmínkách takhle dál od civilizace. Na druhou stranu mě ale láká nová zkušenost a nové dobrodružství, tak házím veškeré obavy za hlavu a kousek pod vrcholem kopce Sušina definitivně zastavuji.

Západ slunce

Vybral jsem si místečko za kořeny vyvráceného smrku, které tak slibuje alespoň trochu závětří. Vybalím vařič, dám si roztavit sníh na polívku a mezitím lopatkou připravím místo pro spaní. Připravím si žďárák, do něj dám nafukovací karimatku a spacák. Do spacáku pro jistotu hodím rezervní mikinu a spodky na případné přioblečení. Mám tak promrzlý čelisti, že mám docela problém tu karimatku dofouknout a tak musím foukání střídat s jedením polívky, která mě pěkně ohřeje. Mezitím, co si užívám této přípravy svého pelíšku, obloha se rozzáří záplavou hvězd a měsíc usilovně pomáhá mé čelovce. Teplota mezitím klesla téměř k mínus dvaceti. Konečně ulehám do spacáku a můžu obdivovat krásu oblohy nade mnou. Padá jedna hvězda za druhou. Nádhera. Za chvíli mám ve spacáku příjemně. Trochu mě znervózňuje silný vítr a vrzání stromů kolem mě, ale i přes to jsem maximálně nadšen a jsem rád že jsem to nevzdal.

Můj bivak

Kolem jedenácté se obloha zatáhne a postupně se značně oteplí. Sundávám rukavice i čepici. Dál už nic nesvlékám, kvůli stížené manipulaci uvnitř spacáku a častým potřebám na malou. Nechce se mi kvůli tomu stále oblíkat a svlíkat. Vstávám kolem šesté hodiny ráno a ještě za svitu čelovky balím. Je stále zataženo a chvílemi slabě chumelí. Na to, že jsem "začátečník", to všechno pěkně vyšlo až na jednu drobnost. Nechal jsem přes noc na lyžích pásy a do rána se mi na špičkách mezi pás a lyži dostal sníh a snížila se mi tak lepivost v těchto místech. Toto musím příště udělat jinak.

Druhý den už není tak hezky

Mezitím, co jsem se balil, se již rozednilo a já můžu vyrazit dál na cestu. Pásy naštěstí drží a jde se dobře. Na Sušině jsem hned. Dolů kloužu po pásech z obavy o jejich další lepivost, ale příště už bych je sundal. Myslím si, že by se dalo ze Sušiny dojet docela daleko. Pásy sundám až na Podbělce, odkud sjíždím pod Slamník tak, abych se dostal co nejblíž k sjezdovkám. Kousek musím vybruslit bez pásů. Konečně jsem nad sjezdovkama. Udivuje mě ale, že ač je již po deváté, vlek stojí a navíc stopa po rolbě je taková hrubá - žádný manžestr. Je hustá mlha a vidím jen kousek před sebe. Přes to se s nadšením pustím z kopce a po chvilce je mi jasné, že v provozu budou jen spodní sjezdovky. Od skluznic se ozývají za srdce beroucí zvuky a od hran létají jiskry. Kousek jsem nucen sejít pěšky. Bohužel byla opravdu v provozu jen spodní polovina sjezdovky. Zatracená zima! Po tolika trmácení do kopců se nesvezu ani po sjezdovce, jak je málo sněhu.

I přes to, že jsem si udělal na skluznicích hluboký vrásnění, byla to skvělá akce. Sobotní překrásné výhledy a noční bivak stály za to.

Komentářů

Přidat Nový

Hledat