Sedmnáctý listopad letos vyšel krásně na pondělí, takže s Ladunkou využíváme prodlouženého víkendu k návštěvě podzimní Malé Fatry. Předpověď počasí sice není úplně ideální, ale nás to nezastrašilo. Na Slovenskou vyrážíme v pátek večer poté, co se Ladunka vrátila ze školy. O půl dvanácté už usínáme zachumláni do spacáků ve Vrátné dolině.

Sobota

Ráno je úplně modrá obloha bez mráčku. Rychle se nasnídáme a vyrážíme ze Staré doliny po zelené na Sedlo za Kraviarskym. Cesta vede převážně bukovým lesem, takže se brodíme chvílema po kolena a chvílema po pás ve spadaném zlatavém bukovém listí.

Kousek před sedlem se nám naskýtá ranní pohled na Rozsutce. Velký vypadá zahalen v mraku jako činná sopka a Malý v pozadí jako vyhaslý kráter. V sedle je nám jasné, že počasí nakonec nebude tak ideální jak se ráno zdálo, neboť vidíme jen Rozsutce a Kraviarske. Ostatní je zahaleno mraky, které se přihnaly rychle jako divoká voda.

Profukuje tu studený vítr, tak radši místo svačinky pokračujeme dál po modré a následně po žluté do sedla Bublen. Ze sedla se jdeme podívat na Malý Kriváň. Dosud jsem na něm ještě nebyl, tak bych ho rád viděl. Cesta je to kontrastní - chvíli se jde v závětří a chvíli nás vítr častuje těmi nejsilnějšími nárazy.

Všude kolem je mokro a hlavně na pěšině je to znát - blátíčko se nám lepí na podrážky, až mám chvílemi pocit, jako bych měl na botách hliněné sněžnice. Na Malém Kriváni rychle vyfotím, co vidím a jdeme zpět. V závětří se posadíme na batohy a posvačíme.

Z Malého pokračujeme na Velký Kriváň. Zde už je znát přítomnost lanovky a i v horším počasí, se zde tísní spousta lidí. Někteří mají bílé polobotky docela pěkně zamatlaný. Také zde opět v závětří posvačíme. Štěstí se na nás maličko usmálo a chvílema se mraky maličko protrhají a je konečně na co koukat, obdivovat a fotit.

Naše další cesta pokračuje přes Chleb, kde se nám daří vyfotit si vlastní "svatozáře" a na kraťounké chvilky se roztáhne i mračná opona a dovolí nám dohlédnout až do Vysokých Tater.

Z Chlebu jdeme dál po červené až na Poludňový Grúň. Odsud scházíme dolů po žluté při západu slunce k chatě Vrátna. V prvních partiích sestupu má kolena zaúpěla a zanadávala mi, že jsem si nevzal hůlky.

U auta si uvaříme večeři a jdeme spát.