23.9.

Ráno si dáváme k snídani opět palačinku s banánem a nutelou. Už chceme odejít, když přijde chlápek s kobrou a začne hrát. Dáme si tedy ještě něco k pití a díváme se, co předvede. Kobra je ale nějaká líná a moc se jí nechce z košíku ven. Hodíme do košíku pár rupek za podívanou a chlápek nám ještě ukazuje album s fotkama kober, které má doma.

Odpoledne trávíme každý po svém. Někdo spí, někdo se jde podívat na internet a někdo jde do města pro ovoce. Já začínám pomalu přepisovat deníček na tento článek. Hodina připojení kinternetu stojí 30Rs. Koupil jsem si také pár knížek s Tibetskými pohádkami.

Večer se vydáváme s Dydym a Dájošem rikšou za město pro pivo. Co se alkoholu týká, je tu veliká prohibice a najít krámek s tímto zbožím není jen tak. Šlověku neustále rikšáci nabízejí odvoz, ale jak jim řekneme, že jedeme pro alkohol,netváří se nadšeně. Po necelé hodině jízdy, když už padla tma a jsme několik kilometrů za Rishikeshem, zastavuje řidič u zastrčeného a zamřížovaného obchůdku.

Bereme celou krabici (12 lahví) a ještě dvě lahve navíc na cestu. Jedna lahev stojí 100Rs, tzn. že je to první věc, která je dražší než u nás. Cestou zpět do hotelu načneme první, ale řidičovi se to nelíbí. Prý by ho mohli zavřít za to, že jeho pasažéři konzumují na veřejném prostranství alkoholické nápoje a navíc prý příliš upozorňujeme na to, že něco takového vůbec převáží. Nevadí, večer si to užijeme.