17.9.

Konečně nemusíme brzo vstávat, tak spíme až do oběda, na který zajdeme do stejné restaurace, ve které jsme byli na večeři a spolu s tím vyzvedneme i objednaný benzín. Po obědě vyrážíme směr Tapovan.

Po pár set metrech od Gangotri nás zastavuje brána a strážce. Chtějí po nás nečekaně nějaké povolení, které je prý možné získat pouze v Uttarkashi. Navíc chtějí po cizincích vstupné do parku 7x větší než po domácích. Během jednoho dne může projít pouze 150 lidí. Vše je prý nové nařízení, které platí od jara letošního roku (2008) a je to hlavně kvůli ochraně přírody. Pak ovšem nerozumím těm hodnotám vstupného, když vezmu v potaz, kdo nejvíc znečišťuje celou tuto zemi - její vlastní naprosto bezohlední obyvatelé.

 Kluk, který zde zastupuje cosi jako místní správu lesů, nám naznačuje, že se máme u něj večer po sedmé hodině stavit a že to nějak vyřešíme. Vracíme se tedy zpět na hotel s nepořízenou a všichni notně rozladěni.

Zbytek dne využíváme k procházce k nedalekým vodopádům a focení vesničky. Odpoledne se solidně rozprší, takže to před tím největším vodopádem vzdáváme a vracímese zpět na hotel.

Večer jdeme společně s Dájošem zkusit dojednat povolení. Vlezeme do místnůstky se dvouma postelema, kde sedí ten kluk a dva policajti. Povolení nám prý napíšou jen k prameni Gangy (Gaumukh) a dál ne. Dál lze prý jít pouze se speciálním povolením, neboť tam již nespadá jejich pravomoc. Sepisujeme tedy povolení pouze do Gaumukhu a cestou dál budeme riskovat pokutu 20 tisíc rupií. Povolení pro šest osob nás přišlo na 500Rs.