9.9.

Ráno nás probouzí sluníčko a modrá obloha. Kolem stahu je sníh v řece led. Hodinky ve stanu ukazují -4ºC. Za naším stanem vede pasáček své stádo oveček na pastvu. Cílem treku bylo vylézt na horu Kang Yatse (6400m), která se teď majestátně tyčí na pozadí za naším stanem.

Uvažujeme nad tím, jak to uděláme dál. Bohužel jsme se vydali na cestu se sporťákama, kteří chtějí na vrchol za každou cenu a neberou ohled na to, že měli v partě fyzicky slabšího jedince s astmatikem. Co na plat, včera asi dorazili do základního tábora a dnes se pokouší o vrchol. Zítra podniknou cestu zpět, která bude stejně jako cesta tam spíš útěkem. Nám bohužel nezbývá než se vrátit už dnes a získat tak náskok, abychom nezůstali v horách zase sami.

Uvařili jsme si čaj, posnídali, sbalili stan a vydali se a cestu zpět přes stejné sedlo. Bylo krásné počasí, díky kterému se nám naskýtaly překrásné výhledy na okolní hory. Přes cestu nám neustále přebíhali svišťové. Jsme vlastně rádi, že jsme chvíli sami a máme čas, si to tu vše pěkně prohlédnout a v klidu nasát atmosféru místa.

Z této strany nebyla cesta do sedla tak náročná. Nejen že je to cca o sto výškových metrů kratší, ale už jsme si asi víc zvykli na vyšší nadmořskou výšku. Tentokrát v sedle moc dlouho nečekáme, protože se zhoršilo počasí. Je zima, fučí a obloha se úplně zatáhla. Tím pádem padá můj plán na lehko si vyběhnout na sousední kopec, který je zhruba o 500m výš než sedlo, kde právě teď  jsme.

Ze sedla sejdeme až na místo, které je jen o maličko níž než to, ze kterého jsme předchozí den vyráželi. Postavíme stan, uvaříme večeři, pojíme a jdeme spát. V noci opět solidně mrzne, ale konečně se nám spí ve výšce kolem 4500m krásně tzn. bez pocitu "na blití".