7.9.

Ráno vaříme čaj, posnídáme a vyrážíme na cestu údolím vzhůru podél řeky po úbočních pěšinách nebo mezi kameny přímo řečištěm. Ani tento den jsme se nevyhli brodění řeky a přelejzání z jedné strany řečiště na druhou.

Mě a Ladunce se údolí líbí, proto se kocháme a já neustále fotím. Ostatní se se svými pocity nesvěřují kromě Dájoše, kterému se žádné hory nelíbí.

Postupně nám ostatní utečou. Zřejmě jsou zvyklí na jiné temp, anebo je to pro ně pouze sport. Na Ladunce je znát nevyspalost a tak začíná postupně zápasit s problémy, které zapříčiňuje vysoká nadmořská výška. Ostatní na nás počkají během celého dne dvakrát.

Při druhé zastávce pomůže Petr Ladunce s batohem. Rozhodneme se, že zkusíme ještě dnes překonat sedlo Kongmaru-La (5150m), které máme na cestě do údolí Nimaling. Po zhruba 200 výškových metrech zjišťujeme já a Ladunka, že to nebyl dobrý nápad. Ostatní už jsou v nedohlednu. Ladunce je na zvracení, točí se jí hlava a přepadá ji zimnice. Pomůžu jí sejít o něco níž, postavím stan, nafouknu karimatku, rozdělám spacák a uložím ji. Je bílá jako stěna a klepe se zimou.

Hrozně se ochladí, oblékám rukavice, čepice a začínám vařit. Teplý čaj Ladunce pomáhá a po nudlové polévce se už začíná i usmívat.

Po naší skromné večeři se rozchumelí, tak také zalezu do stanu. V noci začíná být na zvracení i mně. Spíme ve 4600 metrech nad mořem.