21.9.

Vstáváme brzo ráno, abychom byli v šest na parkovišti pro autobusy a taxiky. Neprší, je ještě tma a už zde čekají nějací lidé - zatím jen místní. Postupně přicházejí žebráci, které již za těch pár dní známe od vidění. Přijdou i prodavači korálků a čekají na příjezd nějakého autobusu jako na příležitost k prodeji svých cetek.

Stále se nic neděje, nepřijel žádný autobus a dva taxíky, co tu  stojí prý nesmějí odjet. A tak čekáme dál. Mezi tím si dáváme čaj a někteří zkouší místní speciality.

Nepálec opravdu přišel a snaží se domlouvat s taxikářema - bohůžel neúspěšně. Na chvíli se nám ztratí a zahlédneme ho akorát, jak pomáhá skládat věci z jediného náklaďáku, co stojí opodál.

 Najednou příjde Nepálec k nám a prý jestli by nám nevadilo jet do Uttarkashi na korbě náklaďáku. Souhlasíme a už lezeme s věcma na korbu. Dáme Nepálci nějaký peníze a dárky za sehnání tohoto odvozu a ještě si od něj bereme s Ladunkou adresu. Zkusíme mu poslat nějaký léky do Nepálu - snad dojdou. Je něco málo po dvanácté a my konečně vyrážíme pryč z Gangotri. Čeká nás zhruba 100km tímto dopravním prostředkem.

 Cesta je zpočátku perfektní. Stojíme na korbě držíme se bočnic a obdivujeme nádherné výhledy do okolí. Po zhruba třiceti kilometrech ale začne pršet a řidič přes nás natáhne plachtu. Je to faj, že na nás neprší, ale přišli jsme o výhledy, při sedění to s náma ještě víc mlátí a nic moc nevidíme. Konečně přijíždíme do Uttarkashi. Stálo nás to každého 100Rs. Je nám všem tak trochu na blití z toho natřásání, ale jsme rádi, že jsme se sem dostali.

Bereme první taxík do Rishikeshe. Tentokrát s námi jede mnohem lepší řidič a navíc umí anglicky. Zhruba kolem desáté večer jsme v Rishikeshi. Bohuželhotel Swiss Cottage je plně obsazen, tak se ubytujeme ve vedlejším.