11.9.

 Vstáváme o hodinu dřív než ostatní, abychom měli alespoň nějaký náskok při závěrečném "běhu". Kolem stanu je opět spousta ledových květin. Jako vžfy uvaříme čaj a k tomu ovesnou kaši, sbalíme stan a vyrážíme já a Ladunka napřed.

Cesta dolů je díky hůlkám příjemná a ubíhá rychle. V Chogdo se zastavujeme na čaj a právě zde nás dobíhá největší spěchálek Martina. O něco déle přicházejí ostatní. Dopijeme řaj a opět vyráříme na cestu, během které přispějeme, stejně jako cestou nahoru, na místní školu.

Ve vesničce Sumdo zjišťujem, že dolů k hlavní silnici, co vede za řekou Indus, už dnes nic nepojede. Dáváme si další čaj a Petr s Dydym poprvé zkouší indické pivo. Při odchodu to na nás chlápek zkouší s permitem. Děláme, že nechápeme, o co mu jde, když údolí, pro které by nám rád prodal povolení, opouštíme a tudíž by nám bylo na nic.

Než se dostaneme k řece Indus, ujdeme ještě několik kilometrů a navíc víc než polovinu po silnici. Před mostem přes řeku Indus se nám podaří domluvit taxi do Lehu za 1000Rs. V Lehu zajdeme na večeři a dáváme si brambory s česnekem.