(c)grimovy osobní stránky - Z Hanušovic do Bystřece

Z Hanušovic do Bystřece

Napsal cgrim

08.08.2008

V pátek večer jsme Pavel. Ladunka a já s plnou polní naskočili na náhradní autobusový spoj místo vlakového směrem Hanušovice. Měli jsme v plánu během víkendu dojít pěšky do Bystřece. Ladunka a já jsme brali akci jako tréning na zářijovou dovolenou. O té budu doufám referovat krátce po návratu, pokud budeme mít to štěstí a podaří se nám vrátit živí a zdraví ...

V Hanušovicích jsem dokoupil chybějící píva a vyrazili jsme hledat místo k přenocování, dokud je alespoň trochu světlo. Čekal nás výstup nahoru po červené směrem k Vršavě. Ještě bylo docela teplo, batohy narvané vším možným i nepotřebným jen abychom se alespoň trochu přiblížili zářijovému nákladu, na nohách nové boty (alespoň u mě asi 2x - 3x těžší než ty staré pohorky) a šeřilo se a šeřilo až se úplně setmělo. Všude jen les a nikde žádné pěkné místěčko na přenocování. Až za prudší pravotočivou zatáčkou se vyloupl seník a naproti němu plácek tak akorát pro stan na případnou ochranu alergiků proti bouřce.

Seník

Postavili jsme stan, nasbírali nějaké to roští, zapálili oheň a jako tradičně opekli špekáčky. Zatím se úspěšně na všech pochodech s Pavlem a Ladunkou držíme této tradice.Bohužel letos byly špekáčky nevalné kvality - prý z Bokusu Letohrad. Ještě že bylo čím je zapít :-)

Buřtíme

Jak jsme tak klábosili a koukali do hypnotizujících plamenů našeho ohýnku ani nám nepřišlo, že půlnoc již dávno odbila. Jelikož se přece jen začalo bleskat, jak ostatně slibovala víkendová předpověď, ukryla se Ladunka na noc do stanu. Pavel si lehl do seníku a já zůstal venku po širákem pozorujíc překrásnou klenbu korun stromů proti obloze plné hvězd, kterou chvílemi ozařovaly blesky.

Spal jsem mezi stanem a ohništěm

V noci mě vzbudila bouřka ale naštěstí nepršelo. Ráno se nám nikomu nechtělo z pelíšku. Kde jsou ty časy, co jsme na takovýchto výletech vstávali časně z rána. Takto by se naší snídani mělo spíš říkat oběd. Dojedli jsme, sbalili stan a batohy a vyrazili vstříc Severomoravské chatě. Cestou jsme viděli spoustu hříbků, jen je sebrat.

Hříbek

Kousek před Severomoravskou chatou nás chytl lehký ale docela vytrvalý déšť. Na chatě jsme si dali s Pavlem vynikající zelnou polévku. Pro její nesporné kvality jsme zelný nášup zopakovali. Ladunka si dala hovězí vývar.

Na Severomoravské chatě

Počkali jsme než přejde další tentokrát už kratší deštík a vydali se dál směrem k Čečole. Cestou jsme neustále zastavovali u maliní, ostružiní a borůvčí. Před Čečolou jsme to nevzali přímo, neboť to tam již známe z kola, ale obešli ji, abychom si prohlédli i nějaká nová místa. Dobře jsme udělali, neboť nejlepší maliny byly právě tam. Proto jsme se zde, ač se to nezdálo, alespoň hodinku zdrželi.

Od hájovny jsme sešli po zelené dolů do Písařova a odtud vyšli nahoru na Spálenisko, kde jsme si našli příhodné místečko pro další nocleh. Stihli jsme akorát rozdělat oheň a opéct první špekáček, když začalo opět pršet. Naštěstí to nebylo nic silného. Tentokrát jsme již neponocovali tak dlouho a šli brzo spát. Ladunka zalezla tradičně do stanu ale tentokrát i Pavel se nechal zviklat lehkým mrholením. Já si vyčistil místečko pod karimatku v lese u smkrku a měl štěstí, že buď do rána už ani nekáplo anebo že měl smrk, pod který jsem si lehl dostatečně hustou korunu. Dá se u smrku mluvit o koruně?

Místečko pro širák

Druhý den jsme vyrazili dřív. Těšil jsme se totiž s Pavlem na koberce borůvek na Bukové hoře. Pokračovali jsme tedy dál po zelené do Mlýnického Dvora a odtud žlutou přímo nahoru do sedla pod Bukovou horou. Ještě před Mlýnickým Dvorem jsme „lehce“ sešli z cesty zabráni do diskuze a sbírání lesních jahod. Následný výstup na po žluté byl zkouškou našich plic. Umě šlo spíš o test maximálního průtoku potních žláz, ke kterému přispívalo dusno věštící nějakou bouřku. Na Bukové hoře jsme konečně zasedli k vysněným borůvkám.

Pavel se pustil do borůvek

Nebylo to však na dlouho. Z ničeho nic se spustil tak silný liják, že jsme byli během chvilky skrz na skrz mokří. No dobrá, Ladunce a Pavlovi se podařilo lépe schovat. Jen slejvák maličko zeslábl, vydali jsme se dál na cestu. Vyšlo sluníčko a my tak mohli konečně oschnout a pořídit i nějaké snímky rodné krajiny.

My s Čeknkovicemi a Bukovou horov v pozadí

Z Bukové hory jsme to vzali přes Hoblovnu přímo cestou necestou pěkně po hřebeni do Bystřece. Cestou jsme na příhodném slunném místě pod lesem, odkud bylo vidět na Lázek, Českotřebovské stěny, Mariánskou horu, Žampach, ... zalehli do trávy a kochali se hodnou chvíli tou krásou. Našli jsme tu planě rostoucí červený rybíz. Kousek odtud jsme se přecpali ostružinama a na závěr kousek od cíle jsme to dovršili kukuřicí.

Závěrečný veget