Jak jsem psal již v minulém článečku, náš start na Bike Adventure 2008 byl ohrožen a nebylo do poslední chvíle vůbec jistý, zda pojedeme nebo ne. Nakonec se moje zdraví zlepšilo, já koupil v pátek odpoledne novou přilbu a my přece jen vyrazili do Dobříše. Náš sen být lepší než loni se změnil v sen o tom, dojet vůbec do cíle a přežít oba dny. Smířili jsme se s tím, že pojedeme na pohodu. A přiznám se, po celém týdnu, kdy jsem věřil, že se z toho do pátka dostanu, abych mohl jet, měl jsem v pátek při odjezdu strach, zda je to doopravdy dobrej nápad, jet po otřesu mozku na takovýhle závod.

Cesta na závod proběhla v pohodě, za pár hodin jsme byli v Dobříši v kempu, rozdělali stan a šli se registrovat. Koupili jsme si ještě jednu mapu navíc, překreslili kontroly, vyznačili zakázané zóny a neprůjezdné úseky, polepili mapu průhlednou lepící páskou, ostříhali zbytečné okraje aby nám to v mapníku příliš nepřekáželo a jali se vymýšlet strategii na druhý den. Spát jsme šli až někdy po půlnoci po několika klobáskách s pívečkem.

V noci jsem zaslechl nad kempem lítat helikoptéru, ráno mi však tuto skutečnost nikdo nepotvrdil. Co se to s tou mou hlavou stalo? Uvařili jsme si čaj, posnídali, oblékli se do cyklověcí a netrpělivě vyčkávali, až přijde naše chvíle. Hlavně to nepřehnat - stačí, když to letos přežiju. Konečně nadešla naše chvíle a Majkl a já se vydáváme na trať. Kousek od startu dostáváme lístečky s bodovým hodnocením jednotlivých kontrol. Zapíšeme je do mapy a hned mám jasno, kterou ze strategii zvolit. Jedem!

Postupně si uvědomuju, co všechno mě začíná bolet a že jsem na tom kole vlastně od úrazu neseděl. Nejhorší je levá ruka, kterou se nedají moc držet řidítka a hlavně řadit na větší pilu. Řekli jsme si ale, že to letos zajedeme co nejvíc po silnici, takže můžu v klidu řadit těžší převody i druhou rukou. U první kontroly se necháváme zviklat ostatníma a postupujeme od ní až příliš na západ. Tuto chybu si ale uvědomíme až po závodě.

Na to, v jakým jsem stavu jedeme docela svižně. Sice postupně cítím, jak mě bolej záda tím, jak jsem blbě vykroucenej na bok kvůli rozsekaný levý ruce, ale i přes to necítím únavu ani bolest hlavy. V jednom sjezdíku se Majkl málem vysekal. To by nám tak ještě scházelo. Z „Fedora teamu“ bychom se pak mohli rovnou přejmenovat na „Mrzáci“.

Čas se nám krátí a já přemlouvám Majkla, abychom zajeli ještě pro poslední osmdesátku. Po pár kilometrech pod palbou neúprosných slunečních paprsků dostávám zimnici a chce se mi zvracet. Nevím jestli je to z únavy nebo ta hlava, tak radši otáčíme a jedem nejkratší cestou do cíle. Naštěstí přijdou mraky a my stihneme nejen zmoknout ale vzít ještě další tři kontroly kousek před cílem. V cíli lehneme na trávu a jsme rádi, že to máme za sebou.

Dali jsme si klobásku, pivo a čekali na výsledky prvního dne. Zkoušeli jsme tipovat, kolikátí asi tak můžeme být. Oba jsme se shodli na tom, že jsme toho nasbírali víc než loni, tak snad budeme alespoň stejně dobří. Naše pozice nás ale překvapila, protože jsme byli mnohem lepší. Měli jsme z toho oba ohromnou radost. Na to jsme si dali ještě jedno pivečko a šli do kempu uvařit večeři. Po večeři jsme šli brzo spát, abychom dospali dluh z předchozího dne a navíc sem měl strach, abych další den nezažil zase zimnici a motání hlavy, obzvlášť když se pojede o dvě hodiny déle.

Kupodivu tuto noc už helikoptéra nelítala nad naším stanem. Slyšel jsem v dálce jen hukot dálnice. Ráno jsme probrali s Tomem naši a jeho strategii z předešlého dne a promýšleli, jak to uděláme tentokrát. Naším cílem bylo udržet již dosažené místo a hlavně se vrátit živý až do cíle. Tentokrát jsme se při zapisování bodů do mapy krátce po startu zdrželi o něco déle, než jsme vybrali další postup. Pro změnu jsme se vydali na severovýchod.

Tento den už nebylo takový vedro a jelo se mnohem líp. Navíc jsem cítil, že se tělo po včerejšku docela rozhýbalo. Radost z jízdy ovšem netrvala dlouho. Cestou k druhé osmdesátce mně vletěla vosa přímo až do pusy. Potvora! Naštěstí jsem ji rozkous a vyplivl a navíc měl Majkl s sebou poslední nějaký prášek proti alergii, tak jsem ho slupnul a mohli jsme dupat dál. Nedej bože, aby teď píchla vosa Majkla, to bych mohl rovnou volat sanitku, když jsem mu snědl jeho poslední záchranu.

Ve Slapech jsme měli polovinu za sebou, tak jsme udělali pár fotek u vody a pojedli. Tento den nám focení vůbec nešlo, jak jsme se nadchli pro závod. Jak se nám chýlila druhá půle etapy ke konci, začaly docházet síly, ale ještě jsme stihli pár kontrol objet a na závěr si dali sjezdík po žluté turistické, kde se mi „urychlila léčba“ levé ruky. Jsem rád, že letos se mi podařilo přemluvit Majkla, ať zajedeme ještě pro jednu kontrolu navíc, která byla kousek od cíle a nemuseli jsme se tak bušit v cíli do hlavy, že jsme tam o půl hodiny dřív jako loni. Na konci mě zase maličko začala chytat zimnice, ale to už nám zbývalo jen pár kilometrů do konce. Do konce našeho trápení ale zároveň závodu, ze kterého jsme měli konečně upřímnou radost.

Jaké překvapení to pro nás bylo, když jsme se dozvěděli, že jsme ještě postoupili o několik míst dopředu. Naše předsevzetí jsme si nakonec splnili i přes nepřízeň osudu. Odjížděli jsme plni radosti a obohaceni o spoustu silných zážitků a nových zkušeností. Letošní Bike Adventure se prostě povedlo a my nejen přežili!

Komentářů

Přidat Nový Hledat

Přidat komentář
Jméno:
Email:	zasílat reakcenezasílat reakce
Web:
Název:
UBBKód:	-barva-světlemodráčernámodrárůžovášedázelenásvětlezelenáhnědátmavěmodráolivováfialováčervenástříbrnázelenomodrábílážlutá -velikost-drobnémaléstřednívelkéobrovské
	Please input the anti-spam code that you can read in the image.

Powered by !JoomlaComment 3.26

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."