(c)grimovy osobní stránky - Prodloužený víkend ve Vysokých Tatrách

Prodloužený víkend ve Vysokých Tatrách

Napsal cgrim

18.05.2008

Během prvního květnového svátku jsme s Ladunkou bohužel nemohli vyrazit do Alp kvuli mé nemoci a tak jsme vyrazili o týden později do Vysokých Tater. Ve čtvrtek večer jsem vyzvedl Ladunku z práce a vyrazili jsme společně na cestu. Neujeli jsme ještě ani kousek a přišlo se na to, že jsem doma zapoměl řízky. Bez nich nemůžeme pokračovat! Vrátili jsme se, donaložili auto jídlem a definitivně vyrazili na cestu. Cesta se nesla v podobném duchu, ne že bychom se stále vraceli pro něco, co jsme ještě nechali doma, ale jedna objížďka za druhou nám tu jízdu prodlužovaly a prodlužovaly. Kolem jedné hodiny v noci jsme konečně zalehli u Liptovského Hrádku do spacáčků a okamžitě usnuli.

Ráno jsme dojeli do Satrého Smokovce, našli parkoviště, které je hlídané 24h denně a za lehkého pršení vyrazili vzhůru k Terryho chatě. Aby to nebylo stále jen do kopce společně s davy turistů, vydali jsme se nejprve po modré turistické značce kolem Piati prameňov směrem k magistrále, kde jsme odbočili doprava a sestoupili k chatě Hrebienok. Odtud už jsme s davem turistů postupovali až k Zamkovského chatě.

Tady jsme se posilnili řizky (ještě že jsme se pro ně vrátili!) a slivovičkou. S plnými žaludky jsme se dál Malou studenou dolinou vzhůru k Terryho chatě. V průběhu cesty nám ještě párkrát lehce sprchlo. V závěrečném prudkém stoupání jsme žasli v jaké obuvi jsou lidé ochotni vyrazit do hor ještě ve chvíli, kdy je tam sníh. Někteří byli na pokraji svých sil, ale i přes to se za nami vlekly davy turistů.

Na Terryho chatě jsme se potkali s kamarády Petrem a Dydym, kteří vyrazili do Tater o den dřív a přišli k "Terryně" chvíli před námi od "Brnčálky" přes Baranie sedlo. Jelikož bylo do večera ještě spousta času, zkoušeli jsme hledání pomocí lavinového vyhledávače,

... jezdili ze svahu,

... po zádech i po břiše

... a skákali do závějí.

Zašli jsme se také podívat, kudy půjdem další den. K večeru dorazili další dva členové Luki a Hanka, kteří přišli od "Brnčálky" po magistrále přes Sedlo pod Svišťovkou.

Společně s nimi jsme zašli vyzkoušet jaké dobroty chata nabízí. Největší úspěch měly plněné knedlíky. Po několika pivkách a výtečném Hořci nás všech šest celkem pohodlně přespalo v pokoji pro dva a ráno nás přivítalo překrásné počasí. Konečně jsme měli možnost shlédnout okolní štíty ve své plné kráse. Sbalili jsme věci, obuli mačky a vyrazili vstříc novým zážitkům.

Hanka s Lukim přímo přes Priečné sedlo na Zbojnickou chatu. Musím uznat, že od těhotné Hanky to byl úctyhodný výkon. My vyrazili vstříc Malému Ladovému štítu. Až pod Sedielko se šlo lehce a byla spousta času a energie na focení a vtípky.

Do Sedielka už maličko přituhovalo ale stále bylo alespoň hezké počasí.

V Sedielku jsme posvačili, vybalili cepíny a vyrazili vzhůru. Tím jsme vlezli do mraku, kde bylo vidět jen pár kroků před sebe. Nakonec se nám všem podařilo dolézt až na Malý Ladový štít. Tímto musím vyzdvihnout Ladunčin výkon, neboť má panickou hrůzu z výšek a vylézt tak vysoko prudkým sněžným svahem až sem za takovýchto podmínek není nic snadného.

Škoda že se alespoň na chvilku nevyjasnilo. Viděli jsme alespoň hezké převěje.

Nabaženi vrcholovými dojmy jsme pomalu sestoupili zpět do Sedielka a odtamtud se vrátili zpět pod Priečne sedlo, kam jsme museli vylézt. Ladunka již byla hodně unavena a tak jsme se spolu vydali přímo na Zbojnickou chatu, zatímco kluci vylezli ještě na Široků vežu.

Na Zbojnické chatě už byli Hanka s Lukim, když jsme tam dorazili. Ubytovali jsme se, převlékli a na chviličku si lehli.

O chvíli později přišli i kluci obohaceni o zážitky z Široké veže. Dali jsme si společně několi piv, večeři a zase několik piv a zahráli si karty. Díky tomu se nám pak lépe spalo mezi chrápajícími a prdícími spolunocležníky.

Ráno už nás nevítalo krásné počasi a naopak my ho vítali, neboť nás čekal už akorát sestup dolů do Starého Smokovce a odjezd. Vzali jsme to dolů Velkou studenou dolinou k Rainerově chatě, pak pokračovali kolem Vodopádů Studeného potoka, Bílikovy chaty a podél pozemní lanovky až k autu. Zde jsme se rozloučili s ostatními a ač neradi vyrazili jsme směrem k domovu.