S Ladunkou a Pavlem jsme se rozhodli podniknout víkendový výlet do Rychlebských hor. V sobotu 16.9.2006 brzo ráno jsme vyrazili motoráčkem směr Dolní Lipka, kde jsme přesedli na jiný motoráček směr Hanušovice. Dále jsme ještě přesedali v Hanušovicích a v Lipová Lázně, než jsme se konečně dostali do Javorníku ve Slezku. Zde začíná naše putování. 

Z Javornbíku jsme vyrazili natěšení v bujaré diskuzi pamatujíc si už z plánování během jízdy vlakem, že máme jít první den téměř celou cestu jen po červené turistické značce. Veselá nálada rázný krok a stále rovně za nosem až nám pomalu začalo docházet, že jsme nejen dávno opustili Javorník, kde se měla naše červená stáčet doleva, ale že i to zabočení doprava tu nemělo být. A tak jsme konečně vytáhli mapu a zjistili jsme, že jsme se vydali na opačnou stranu té červené a odbočku jsme museli minout už před několika kilometry. To to pěkně začíná! 

 

 

Vracet se nám už nechtělo a tak jsme to vzali přes louky a stráně od tábora přímo až ke kapli Sv. Antonín. Zde jsme na lavičce pěkně v klidu poobědvali a společně se upřímně zasmáli našemu úspěšnému začátku. S plnými žaludky jsme pokračovali na Čertovy kazatelny, odkud byl hezký výhled do okolí - všude okolo jen lesy, nádhera! Dále jsme pokračovali přes zříceninu Rychleby dolů do Račího údolí a společně s modrou turistickou značkou procházeli Kaštanovou alejí až k rozcestníku, odkud jsme stoupali už opět jen po červené. Nebýt klíněnky byla by Kaštanová alej takhle na podzim ještě malebnější.

 

 

Z Červeného dolu jsme se vydali stále po červené do Nových Vilémovic, kde jsme kousek za vesnicí pozorovali jiného velkým rancem obtěžkaného poutníka, co si to také razil po červené. Vlastně až k Smrku byl tento šneček snad jediný turista, kterého jsme během cesty potkali. Bývalé Hraničky na nás zapůsobily silným nostalgickým dojmem, ale nebyly jediné, celé Rychlebské hory jsou podle mého názoru rájem pro všechny nostalgické a romantické povahy.

 

 

V pramení pod Stáží jsme doplnili zásoby vody a pokračovali nahoru na Špičák s nadějí, že se nám v přicházejícím šeru naskytne alespoň letmý výhled do okolí. Naději, kterou vyvolal světlý flíček na mapě kolem vrcholu, nezhasilo šero ale hustý porost mladých přes dva metry vysokých smrčků. Tady to bude s přenocováním asi problém. Nakonec jsme po usilovném hledání a už za tmy nalezli příhodné místečko, opekli špekáčky a šli spát. V noci přišel silný vítr, kolem hučely větve s šustila tráva. Divoké sny o spadlých stromech a představy rozzlobené pohraniční stráže ubíraly spánku na hloubce.

 

 

Ráno  jsme vstali brzy, uvařili čaj, sbalili věci a vydali se pro dnešní den po žluté turistické značce dál. Vítr odehnal mraky a sluníčko nám tak již od rána svítilo na cestu. Od Špičáku přes Pomezný, Břidličný vrch, Kovadlinu, Karkulku, Klínový vrch až po Smrk na nás volaly z borůvčí velké a slaďounké borůvky. Byli jsme modří od ucha k uchu, jak jsme si vychutnávali cestu, která vedla stále dokola nahoru a dolů a byla lemována borůvčím ze všech stran. Na Smrku jsme pěkně na sluníčku pojedli a udělali pár fotek do rodinného alba.

 

 

Ze Smrku jsme si to namířili po zelené turistické značce dolů k Císařské lovecké chatě a odtud po červené k Paprsku. Postupně jsme potkávali víc a víc turistů. Na Paprsku jsme se posilnili pívečkem - točené a pěkně vychlazené opravdu bodlo. Odteď už to bylo po zelené jen z kopce dolů přes Větrov a Starý, kde jsme se na měkoučké trávě pod březovým hájkem s překrásným výhledem do okolí rozložili a naposled posvačili. Bylo tu příjemně, ale čas je prevít a zastavit se nedá, sešli jsme tedy až do Starého Města, odkud nás už za soumraku odvážel motoráček směrem Hanušovice. Během cesty se naše pohledy ubíraly ven z okénka na usínající krajinu a my už snili o dalším výletě, tak krásném jako byl tento.

Komentářů

Přidat Nový Hledat

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."