(c)grimovy osobní stránky - Bike Adventure 2007

Bike Adventure 2007

Napsal cgrim

19.10.2007

Vždy, když jsem vyrazil na vyjížďku s Majklem, tak jsme se během diskuse dostali k tomu, že jsme ještě pořád nezkusili žádnej závod. Mě osobně se představa účasti na maratonu, kde jedou bajkeři jasně vytyčenou cestou jako stádo prasat na porážku, moc nelíbila. Bylo mi ale jasný, že do nekonečna se to oddalovat nedá. Už ani nevím odkud, ale dozvěděl jsem se o Bike Adventure. Po přečtení článku ve Velu bylo jasno. Toho se musíme zúčastnit!

Jedná se o dvoudenní orientační závod dvojic na horském kole. Už to, že si každý musí vymyslet vlastní strategii, kudy pojede, mě děsně lákalo. Nejde jen o to, kdo má najeto kolik km ročně, ale také jak umí číst v mapě a jaký je to stratég. Dobře zvolenou trasou se dá ušetřit hodně energie i času. O tom jsme se nakonec sami na vlastní nohy přesvědčili. Shodou náhod jel loni BikevAdventure i kolega z práce, Tomáš. Domluvili jsme se tedy na hlídání termínu registrace, neboť je omezený počet účastníků a hned první den registrace bývá plno. Ještě že jsme tak udělali, protože už ráno mi Tomáš píše, že to propuklo a než jsem se domluvil s Majklem, bylo zapsaných dalších cca sto dvojic. Buch, jsme tam a teď už jen čekat do srpna ...

Čas utekl jako voda. Předsevzetí o tréningu se bohužel nenaplnila u mě díky propuklé lezecké vášni a u Majkla za to mohla pro změnu škola. Nu co se dá dělat, budeme to muset dohnat strategií, říkali jsme si cestou na Vysočinu v pátek večer před závodem. Ještě ten večer jsme se na místě sešli s Tomášem, který nám poradil co a jak. Překreslili jsme si kontrolní stanoviště do mapy, vypili pár piv, snědli párek a klobásku nevalné chuti a poslechli veselé příhody z předešlých ročníků. Cítili jsme, že je na nás už z dálky vidět jací jsme nováčci. Usínáme s uklidněním, že zítra jim ukážeme co v nás je.

Mapa

Dopoledne jsme se podívali na mistrovství v MTBO štafet a snažili se u toho ještě pochytit alespoň nějaké zkušenosti ostřílených jezdců. Chvíli po polední vyrážíme. Obtěžkáni batohy plnými jídla, oblečení do nepohody a mapou. Byli jsme asi jediní, kdo neměl mapník. Z počátku jsme měli mapu v batohu, ale po čase jsme ji už zastrkávali jen do kapsy. Hned po prvním půl kilometru jsem poznal, že procházet se ráno v kraťasech, i když jsem nepociťoval žádný chlad, nebyl dobrej nápad. Prochladlý a ztuhlý svaly na koleni mi to daly jasně najevo prudkou bolestí, která se vystupňovala za ty dva dny závodu tak vysoko, že jsem se ji nemohl zbavit ještě několik dalších týdnů. Nadšení z akce bylo ale silnější a tak jsme v prvních hodinách jeli jako pominutí a měli radost z narůstajícího množství bodů a neustálého předjíždění kolegů.Jen kdybychom nemuseli neustále zastavovat, kvůli vytahování mapy, během čehož zase všichni předjeli nás. Živě si vzpomínám na naše poslední ujišťování před závodem, že mapník nepotřebujem, při pohledu na všechny kolem nás a naopak jejich usměvné pohledy na nás.

Profil trasy během druhého dne

První den se jelo 4 hodiny. Po prvních hodinách eufórie a pocitu, jak nám to skvěle jde, musel přijít pád. Zákonitě se musela projevit naše nezkušenost, chybějící trénink a k tomu ještě to moje koleno. Ve chvíli, kdy jsme jako jediní stoupali šnečí rychlostí po žluté turistické značce po travnaté pěšině „na kašpárka“ k vysílači a ostatní to hbitě objížděli po silnici, začínal jsem si uvědomovat, že zase tak dobře na tom asi nebudeme. U dalších výjezdů už vidím akorát Majklova záda a jeho nervózní pohledy. Zkusil jsem, co se mnou udělají zázračné energické gely. Nevím, zda to mělo nějaký účinek, ale jsem moc rád, že jsem se hned nevyzvracel po tomhle kusu žluklý ropy. K poslední námi naplánované kontrole mě Majkl strká do kopce a to už nám navíc běží trestné minuty. První den je za námi. Umístili jsme se v první polovině a po tom všem, co jsme zažili, jsme z toho maximálně nadšení. U piva a polívečky si sdělujeme zážitky a plánujeme strategii na další den.

Profil trasy během prvního dne

V neděli se jede hodin šest a jde tedy o hodně. Počasí nevypadá moc hezky a tak počítáme s deštěm. Hned k druhýmu stanovišti zase pruďák po turistický a zase po trávě. Včera jsme to asi dost přehnali, probíhá mi od té doby hlavou pokaždé, jakmile se objeví dokopec. Tahle akce zcela rozvrací moje oblíbené pořekadlo „co nevede po silnici, to je zkratka“. Majkl má zase pro změnu děsnej strach z trestných minut. Vracíme se příliš brzo, ale naštěstí se dal přemluvit ještě k jedné kontrole navíc. Přijíždíme o půl hodiny dřív. Škoda, tu padesátku navíc bychom ještě stihli, nebyla daleko, ale na druhou stranu jsem rád, že je konec, protože už nemůžu kvůli bolestem v koleni ani chodit.

Akce to byla špičková a už po projetí cílem jsme se oba těšili na další ročník.

Komentářů

Přidat Nový

Hledat